Nemám už vážně navštívit psychiatra?

12. března 2017 v 4:22
Ano vím, tento blog vážně asi používám jako svůj deníček, ale potřebuji se vypsat, jinak nevím jak by to dopadlo.
Znáte ten pocit, že se po ránu probudíte a už víte, že den bude špatný?
Příklad.
Dnes ( vlastně už včera)
Jsem se probudila o půl 1 odpoledne ( Protože jsem usnula až ve 4 hod ráno, poslední dobou se mi usíná dost zle, buď neusnu vůbec a jedu 24hodin bez spánku, nebo se každou chvilku probudím)
Odpoledne jsem se probudila a už zlá nálada, mohlo to být i kvůli tomu, že jsem se probudila a nikdo doma nebyl.
Pak jsem si uvědomila, že jdu na noční, že opět němám o víkendu volno a nemůžu si nikam zajít.
Tak jsem se probudila, šla jsem si zapálit, něco málo pojedla, podívala se na Simpsnovi oblekla se, namalovala a jela.
Myslela jsem, že normální lidi v sobotu v 5 hodin nepojedou autobusem, ano autobus musel být plný.
Když se uvolnilo místo tak jsem si sedla a doufala, že si nikdo nepřisedne, no určitě jak jinak musel si sednou vedle mě..
Ve městě xxx lidí, takže strašný.
Když jsem jela do práce tramvají tak když jsem se tak rozhlížela kolem sebe každý se jen mračil, tak jak má mít člověk dobrou náladu, ještě do toho se přidávalo datum 11... dneska by to byl rok a 3 měsíce s Martinem.
Už od 10večera jsem chytla takovou svou náladu, ale jen jsem si říkala v pohodě..to přejde.
No, bohužel nepřešlo.
Když jsem seděla v kanceláři, zhasnula jsem světla a jen se dívala do telefonu začala mi hrát jedna smutná písnička za druhou... takže nic moc pocit popravdě..
Ale stále jsem si říkala, Adélo ukldni se, hlavně nezačni 'depkovat' no a co jsem začala? Přesně tak, vzpomínat a koukat na fotky.
Jasný, najel mi profil Martina a hned úvodka jak se svou přítelkyní a dávají si pusu, no moc tomu nepomohlo.
Šla jsem si zapálit at se uklidní,, ale popravdě moc mi to nepomohlo, opět naopak.
Sedla jsem si v kanceláři ( naštěstí jsem tam sama.)
A začala jsem brečet i když jsem to chtěla zastavit tak to nešlo.. začala jsem chodit sem a tam a začala si říkat: Za vše můžeš ty, stejně Tě nikdo nemá rád, Martina si opustila taky ty je to tvoje chyba.
Popravdě, tento stav vážně už nedávám... nevím co, nevím jak.
Kamarádi? Fajn, mám kamarády, ale ke svému životu je nepotřebuji.
Rodina? Nepůjdu za bráchou, že mám depku...má 3 měsíční holčičku, nechci mu přidělávat problémy, nebo ať se bojí o mé chování.
Máma? No, dokuď nebyla se svým přítelem tak bych jí to i řekla i když by mi na to řekla, zase depkuješ kvůli Martinovi?
Ale teď co má přítele stále se věnuje jen mu, fakt každý den je vidět jak zamilované hrdličky mě už taky nebaví.
5 dní v kuse jsem teď jen hulila, každý večer 1 brko ( marihuana) ať se uklidním, zapálila, vyhulila lehla si a užívala si ten pocit, že jsem ÓK jen pociťovala ten pocit, že jako já jsem hiiiigh.
Ale prostě takhle to nejde...fakt se bojím, že opět upadnu do toho co jsem dělávala a to sebepožkozování a to nechci, stále mám jizvy které jdou celkem dost vidět.
Už vážně nevím, jestli mám psát dopis na rozloučenou nebo co mám udělat.
( Omlouvám se za chyby...je půl 5 ráno)
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama