Leden 2017

Už by to byl rok.

15. ledna 2017 v 7:47
Zda-li je tady někdo, kdo můj blog sleduje ( i když nevím)
Tak podstatě ví, že tento blog je vlastně mířený na jednu konkrétni osobu, říkejme mu třeba 'zloděj mého srdce'
Vážně jsem se modlila, aby leden tento rok nebyl, abych si neuvědomovala to, že před rokem jsem například dneska s ním byla a užívala jsem si s ním každou minutu.
11.1.2017 to byl rok, co bych byla se 'zlodějem mého srdce'
Říká se, že první láska je los, který nevyhrává, ale jeho číslo si pamatuješ navždy.
Po rozchodě jsem si říkala, uff..tak je to za mnou, no..za chvíli budu fajn.
Po týdnu jsem to ještě tak brala, když mi napsal, že mu chybím tak jsem arogantně odpověděla : Jo? A čím jsem si to zasloužila.
Ale týden šel po týdnu a po měsíci to už začalo, zprávy typu : Můžeme se vidět? Strašně mi chybíš, vrať se mi.
Jasný, on jako tvrdohlavý člověk mi řek, že není pes kterého můžu zavolat na zpátek.
Dobře, budu v pohodě říkala jsem si, přebolí to, jen to chce čas.
Ale trápit se rok?! rok čekat na někoho pro koho už jsem vzduch?
Podstatě je teď nejhorší ta dálka, v lednu minulý rok jsem žila ještě v Pardubicích a on kousek od pce.
Ale teď? Bydlím v Plzni, takže pravděpodobnost, že se v Plzni potkáme je 0,000%
Popravdě, nedělalo by mi problém sednout na vlak ve 2 hodiny ráno a jet za ním, kdyby mi napsal, že mu chybím, ale vím, že to neudělá..
Víte co je nejhorší? Že můj spolužák, říkejme mu třeba 'green' vypadá přesně jako on.
Styl oblékání, vzhled, chování..
Vážně to je mučení se podstatě na něj koukat a vidět "zloděje mého srdce"
Když si vezmu, že před rokem zamilovaný pár..a teď? Nedokáže mi odpovědět ani na sms, na zprávu na facebooku nic..
Popravdě, dala bych cokoliv za to, abych ho měla na zpátek.

Síla vůle přežit na světě.

15. ledna 2017 v 7:35 Téma týdne
Připadá mi to, že jsem jen postava z filmu který má název: Adéla Hlubiková a její život. Přemýšlím, že ten kdo napsal scénář mého života měl určitě velký smysl pro humor, určitě si řekl : Tak pošleme do života toho kluka jak tam stojí, sice jím to nevydrží, ale aspoň bude 'sranda' uvidíme jak bude reágovat když jí dáme naivní myšlenku, že bude spokojená a všechno se jí bude dařit a pak jí hodíme klacky pod nohy. Řekněme si to otevřeně, svět není pěkný místo, make love make peace.


Když se člověk chová ke všem hezky, dělá pro ně všechno a dokonce by pro ně dýchal, vytvoří si na určitých lidech 'závislost' která není až tak dobrá, člověk by na nikom neměl být závislý, kvůli tomu když ta osoba odejde tak to neneseze zrovna dobře, připadá si jako tělo bez duše, nic ho nebaví, nic mu nechutná, připadá si jako by mu ďábel vrážel kudlu do zad.

Ale naopak, když se člověk chová ke každému s určitým odstupem tak to má svůj určitý PLUS Ptáte se proč? Když ho ta určitě osoba chce složit na kolena, může se podstatě dobře bránit, protože má vytvořenou 'bublinu' která je na takové věci zvyklá, člověk sice bude cítit smutek, lítost nebo takový ten pocit, že se mu udělá od žalůdku zle, srdce se mu najednou rozbušší a má slzy v očích, ale nebere to až tak težce jako člověk, který je na někom fixovaný, ano každý nás je na někom závislý např já. Máma, podstatě vím, že až se odstěhuji tak to zvládat budu, domácnost, chodit do práce a zároveň zvládat studium, abych měla maturitu a mohla si říct, ano..zvládla jsem to.

Je hezký mít kolem sebe lidi o kterých víte, že Vás mají rádi a udělají všechno, aby Vás neviděli na dně.
Ale daleko hezčí pocit je ten, když Vás miluje někdo, pro koho bys klidně schytal kůlku jen kvůli tomu, aby byl on v pořádku.

(- chci se omluvit, zda-li tady budou nějaké pravopisné chyby, protože jsem za 4 dny naspala 18 hod tak jsem kapku vyčerpaná.
- a rovněž se chci omluvit, zda-li tohle nepatří do téma týdne, ale snad to nebude tak zlé )