Umím si to připustit?

23. prosince 2016 v 4:52 |  Téma týdne
Předem se omlouvám, zda-li budou v článku chyby, ale snad pomůže omluva taková, že je 4:41 ráno a já jsem na noční a mám takovou, no..jak to říct, unaveně přemýšlející náladu.
Podstatě když se podíváte na můj blog tak z 98% je depresivně založen, podstatě tady stále jen "brečím" ohledně toho, že mi chybí bývalý přítel, ano..bohužel jsem na něj nepřestala myslet ani po 11 měsících a je to podstatě horší a horší, nedokážu si začít nový vztah i kdybych mohla, prostě stále doufám, že se stane něco a budu ho mít zpátky, no..bohužel moje naivita nezná asi hranice a zbytečně si to nalhávám, že může být lépe, že jednou vyjdu ze školy a uvidím ho tam stát jak drží růži, půjdu k němu obejmu ho a on mi řekne : "už o Tebe nechci nikdy přijít, miluji Tě Adélko" a dopadne to jako v pohádce, bohužel to tak nebude, ale představa pěkná.
Připadám si už jako blázen, každý den na něj myslet, pak usínat v jeho tričku a představovat si, že vedle mě leží a spolu usínáme, podstatě miluji některé své sny, miluji a nenávidím.. když se mi zdá o Martinovi, že jsme spolu, nebo že ho jenom vidím, normálně cítím jak jsem šťastná, že ho zase vidím, vidím jeho nádherné modré oči, jeho dokonalý úsměv, nebo když je v rozpacích a začnou mu cukat koutky a začně se "culit" .
Nevím, proč si stále připustit to, že ho už nikdy nebudu mít, nebo spíš jak mi sám napsal: " Jsi jako feťák, potřebuješ šok a detox, ať si uvědomíš, že je to dávno pryč"
Podstatě má pravdu, nevím proč se stále nemůžu "rozhoupat" jít dál svou cestou, už teď jsem promarnila 11 měsíců.. ( 11.1.2017 to bude rok) mohla jsem být už štastně zamilovaná, nikdy mi tak dlouho netrvalo se "otřepat" kvůli vztahu.
Co to se mnou je? Slyším nějakou smutnou píšničku, vzpomenu si na naše vzpomínky a začnu brečet, připadám si jako malá holka, na to, že mi za půl roku bude 18.náct..no, nevím nevím.
Chtěla bych vrátit ten okamžik, když jsem mu řekla, že to chci ukončit.
Proč jsem to udělala? Proč ?

" První láska je los který nevyhrává, ale celý život si pamatuješ jeho číslo"
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Komentáře

1 Eliss Eliss | Web | 23. prosince 2016 v 12:40 | Reagovat

To je mi moc líto, věřím že to časem přebolí... :-(

2 Kazimír Kraťas Kazimír Kraťas | Web | 23. prosince 2016 v 13:16 | Reagovat

Jsem zoufalý ošklivý panic se zanedbatelným IQ i délkou údu a s komplexem méněcennosti. Zoufale potřebuji vaši pozornost. Potřebuji vaše komentáře, až už utěšující či lítostivé, nebo nenávistné. Prostě potřebuji mít pocit, že se o mne někdo alespoň jednou v životě zajímá, ať už v dobrém, nebo špatném. Potřebuju to snad ještě naléhavěji než první sex, funkční pistoli, nebo preventivní proplesknutí, abych se konečně probral a přestal ze sebe dělat šulina na těch internetech.
Jedná se sice o reklamu, ale alespoň jsem upřímný, říkám to narovinu a racionálně vysvětluji důvody, proč stojím o větší návštěvnost. Krom toho - za každou jednotlivou návštěvu na mém blogu se o jednu vteřinu zkrátí čas, zbývající do ztráty mého panictví! A to se vyplatí, zvláště jste-li filantropové!

3 Karol Dee Karol Dee | Web | 23. prosince 2016 v 18:17 | Reagovat

Trošku mi připomínáš sestru. Všechny pocity na 100%, žádné mezi neexistuje. Buď miluju, nebo nenávidím.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama