Prosinec 2015

Chceš se vůbec ješte bavit?

30. prosince 2015 v 16:02
Chceš se aspoň bavit? Nebo se chceš ignorovat a dělat, že se neznáme? Dělat, že nemáme spolu vzpomínky, můžeš se dívat jak dělám, že se usmívám a Tebe mám na háku i když to tak není?
Kvůli lásce ztrácíme rozum, ale co bude po tom, až se rozejdeme?
Ďakujem za všetko.
Čo si mi dal.
Na ludi ako ty.
Nezabudam.


Můžeme být aspoň kamarádi?

28. prosince 2015 v 10:36
Ahoj..
Kdysi jsem pro Tebe znamenala všechno.
Byla jsem tvoje princezna, tvoje láska, miláček, sluníčko..
A teď? Ignorujeme se..
Víš co se stane vždy když Tě vidím? Zastaví se mi svět..
Hrnou se mi slzy do očí a vybaví se mi všechny vzpomínky které byly a už nikdy nebudou..
A co uděláš ty? Ignoruješ mě i když víš, že někdo koho miluješ/miloval pláče jen kvůli tomu, že ví, že ten rozchod byl zbytečný a je mu to upřímně líto..
A ty co děláš?.. ignoruješ mě a ani se na mě nepodíváš a připadáš si, že seš ukřivděný a za všechno můžu já.
Hloupost..chyba byla v obouch, že jsme náš vztah nezachránili a nebyl happy-end až do smrti..
Co nadělat, život jde dál..jak s Tebou tak bez Tebe.
A teď si musím zvykat na tu druhou možnost.

Mé lásky a já.

28. prosince 2015 v 10:30
Nevím proč zrovna tento článek, ale chci se zase začít věnovat blogu, takže můžu začít psát něco ze svého života.
Mé první lásk.
Pamatujete si na svou první lásku?
Já podstatě ano, ale spíše to byla platonická láska, protože já o něm aspoň věděla..
Bylo mi 4-5 a mu bylo 15.náct
Jezdíval na skateboardu a měl úžasné kudrlinky :3 :D fakt se mi strašně líbil, posílala jsem mu dopisy jak ho strašně moc miluji, no..nejsme v žádném romantickém filmu tak Vám může být jasné, že tento vztah vážně neměl šanci..
Ps: Teď mu je 26 a má dítě.
Přemýšlím jaký byla další má láska..
Už to mám.
Od školky do 5.třídy jsem milovala svého spolužáka, popravdě..líbil se každé i když byl strašně ošklivý..( Pointa v té době asi ještě neexistovala) měla jsem ho strašně ráda, ale tento "vztah" taky nedopadl.
Mé lásky které jsem měla týden vážně psát nebudu, protožoe bych jich tady bylo hodně.
Byla jsem v 5.třídě a strašě jsem si zamilovana deváťáka..byl strašně úžasný, posílala jsem kamarády moje i jeho aby mi ho fotili..no prostě mladá holčička..:D i teeď je nádherný :)
Konečně "láska" která nebyla jenom jednostranná.
Než jsem se odstěhovala z Přerova do Pardubic tak jsem si našla svou jako kdyby první lásku se kterou už vážně šlo říct, že se jedná o vztah.
Vlastně nám to vydrželo 2 měsíce, ale kvůli té dálce jsem to už vzdala a přišlo mi to banální..
( Tento vztah jsme zkoušeli zachránit asi tak 3x )
-------
Konečně střední škola.
Říkala jsem si tam se budou určitě tvořit páry..a měla jsem pravdu.
Na začátku roku tam bylo 10.párů a já měla jeden z nich.
24.12 už by to byl 4.měsíc .
Bohužel to nevyšlo..
A tento vztah se už jednou zachraňoval a holt po druhé nám to opět nevyšlo a šťastný happy-end se nekonal..no..co nadělat.

Mé druhé já.

27. prosince 2015 v 18:16
Mé druhé já? Kolik "kamarádů" zná mé druhé já na 100% ?
Myslím si, nebo vím, že nikdo.
Protože mé druhé já dávám ven jen když jsem vážně na bodu mrazu a nevím jak dál.
V minulých článcích jsem už psala o tom, že jsem se před rokem sebepoškozovala, kvůli změně města a šikaně ve škole.
V tomto se mé druhé já vážně dost pohobovalo.
Začalo to samotou - když všichni byly v práci a já si neměla s kým povídat.
Neměla jsem ještě kdysi v Pardubicích kamarády, takže jsem byla celkem dost "alone" a můj kamarád byl notebook a depresivní písničky a můj nejoblíbenější film Suicide room..což jestli ho někdo zná tak ví, že tento film je podstatě dost na chápání a na psycho.
Jak se projevuje mé druhé já?
Možná to má někdy stejné jako já.
Cítím se osaměla, protože právě nemám žádnou drahou polovičku která by mi mohla říct : Lásko, vždycky tu budu pro Tebe, ať se děje co se děje..
Takže..cítím se osaměle, začínám si vybavovat všechny vzpomínky které kdy byly ...
Začnu si pouštět mé oblíbené depresivní písničky a začnou se mi hrnout slzy do očí...
Vždycky si vzpomenu na tuhle scénu ze Suicide room: Žiletky jsou mé kamarádky, ale mají ostré jazyky..
Zavřený svět otevřené rány...
Jsem ráda, že jsem už prošla frází kterou jsem řešila tak, že jsem si vytáhla žiletku a "ulevila" si tak, že jsem si působila bolest.

" Ve stínu "

1. prosince 2015 v 8:28
Na tohle téma bych se chtěla zaměřít na "bojové plemena"
Sama mám doma pitbulteriera..a je to největěší mazel kterého znám..
Ničí mě předstudky, že pitbulteriéři jsou bojová plemena a že žerou lidi..však to je banilitní stupidita
Dokonce i pudl může být bojové plemeno..
Výchova psa je odraz svého pána.
Alias..ve stínů předsduků.