Natáčení?

26. března 2017 v 17:08
Takže ahoj, zase po nějaké delší době píšu.
Bohužel poslední týdny nemám vůbec čas..buď mám školu a nebo jsem v práci..
Ale k tématu .
Poslední dny jsem začala sledovat pár lidí kteří natáčí na yt ( Ne, nejsem fanoušek :D )
Pak jsem se dostala i k tomu, že jsem prokoukla pár videii ( cover) a musela jsem to hned začít v hlavě komentovat co k tomu chybí a co je naopak strašně dobrý.
A teď ta myšlenka.
Co kdybych začala točit své názory na blog?
Je jedno jestli ohledně coverů nebo každodenního videa.
Spíš jde o to jestli by to někdo sledoval, nebo bych to spíš natáčela sama pro sebe :D :)

- stačí napsat komentář jestli ano, nebo ne.
Těším se na Váš názor.

 

Nemám už vážně navštívit psychiatra?

12. března 2017 v 4:22
Ano vím, tento blog vážně asi používám jako svůj deníček, ale potřebuji se vypsat, jinak nevím jak by to dopadlo.
Znáte ten pocit, že se po ránu probudíte a už víte, že den bude špatný?
Příklad.
Dnes ( vlastně už včera)
Jsem se probudila o půl 1 odpoledne ( Protože jsem usnula až ve 4 hod ráno, poslední dobou se mi usíná dost zle, buď neusnu vůbec a jedu 24hodin bez spánku, nebo se každou chvilku probudím)
Odpoledne jsem se probudila a už zlá nálada, mohlo to být i kvůli tomu, že jsem se probudila a nikdo doma nebyl.
Pak jsem si uvědomila, že jdu na noční, že opět němám o víkendu volno a nemůžu si nikam zajít.
Tak jsem se probudila, šla jsem si zapálit, něco málo pojedla, podívala se na Simpsnovi oblekla se, namalovala a jela.
Myslela jsem, že normální lidi v sobotu v 5 hodin nepojedou autobusem, ano autobus musel být plný.
Když se uvolnilo místo tak jsem si sedla a doufala, že si nikdo nepřisedne, no určitě jak jinak musel si sednou vedle mě..
Ve městě xxx lidí, takže strašný.
Když jsem jela do práce tramvají tak když jsem se tak rozhlížela kolem sebe každý se jen mračil, tak jak má mít člověk dobrou náladu, ještě do toho se přidávalo datum 11... dneska by to byl rok a 3 měsíce s Martinem.
Už od 10večera jsem chytla takovou svou náladu, ale jen jsem si říkala v pohodě..to přejde.
No, bohužel nepřešlo.
Když jsem seděla v kanceláři, zhasnula jsem světla a jen se dívala do telefonu začala mi hrát jedna smutná písnička za druhou... takže nic moc pocit popravdě..
Ale stále jsem si říkala, Adélo ukldni se, hlavně nezačni 'depkovat' no a co jsem začala? Přesně tak, vzpomínat a koukat na fotky.
Jasný, najel mi profil Martina a hned úvodka jak se svou přítelkyní a dávají si pusu, no moc tomu nepomohlo.
Šla jsem si zapálit at se uklidní,, ale popravdě moc mi to nepomohlo, opět naopak.
Sedla jsem si v kanceláři ( naštěstí jsem tam sama.)
A začala jsem brečet i když jsem to chtěla zastavit tak to nešlo.. začala jsem chodit sem a tam a začala si říkat: Za vše můžeš ty, stejně Tě nikdo nemá rád, Martina si opustila taky ty je to tvoje chyba.
Popravdě, tento stav vážně už nedávám... nevím co, nevím jak.
Kamarádi? Fajn, mám kamarády, ale ke svému životu je nepotřebuji.
Rodina? Nepůjdu za bráchou, že mám depku...má 3 měsíční holčičku, nechci mu přidělávat problémy, nebo ať se bojí o mé chování.
Máma? No, dokuď nebyla se svým přítelem tak bych jí to i řekla i když by mi na to řekla, zase depkuješ kvůli Martinovi?
Ale teď co má přítele stále se věnuje jen mu, fakt každý den je vidět jak zamilované hrdličky mě už taky nebaví.
5 dní v kuse jsem teď jen hulila, každý večer 1 brko ( marihuana) ať se uklidním, zapálila, vyhulila lehla si a užívala si ten pocit, že jsem ÓK jen pociťovala ten pocit, že jako já jsem hiiiigh.
Ale prostě takhle to nejde...fakt se bojím, že opět upadnu do toho co jsem dělávala a to sebepožkozování a to nechci, stále mám jizvy které jdou celkem dost vidět.
Už vážně nevím, jestli mám psát dopis na rozloučenou nebo co mám udělat.
( Omlouvám se za chyby...je půl 5 ráno)

"Rozhodl jsem se, že si vypěstuju závislost. To jediný mě může zachránit před tím, abych si ustřelil palici."

5. března 2017 v 14:01
"Rozhodl jsem se, že si vypěstuju závislost. To jediný mě může zachránit před tím, abych si ustřelil palici." "Rozhodl jsem se, že si vypěstuju závislost. To jediný mě může zachránit před tím, abych si ustřelil palici."

Tento citát pověděl můj jeden z nejoblibenějších zpěváků Kurt Cobain ( Buď Ti lehká zem)
A měl naprostou pravdu.
Člověk musí mít nějakou závislost, aby dokázal přežíti každodenní realitu.
Kdo říká, že závislost nemá tak lže.

  • Dáte si každé ráno kafe, jinak nedokážeš fungovat?
  • - závilost.
  • Musíš si každý den po ránu zapálit, jinak nebudeš fungovat?
  • - závilost.
  • Musíš mít každý den něco sladkého jinak nedokážeš fungovat?
  • - závislost.
Podstatě já jsem závislá hlavně na nikotinu, vážně bez ranní cigarety nedokážu fungovat, daleko lepší závislost, než tu kterou jsem měla mm v 15cti letech, že jsem se každý den musela nějak sebepoškozovat, abych se 'uvolnila' na tohle už naštěstí už 'nehraji'

Kurt byl závislý na heráku a alkoholu, jinak by si musel ustřelit palici jak sám řek.
Asi si tu závislost silně nevytvořil podle toho jaká byla jeho sebevražda.
Mm, drogy naštěstí nějak nejsou v kontaktu s mou osobou ( I když z mých kamarádů tak 30% ano) Nepočítám do toho marihuanu, tráva není droga.
Ať si sám každý odpoví na tuhle otázku.
Kdo z Vás nikdy nehulil brko? Snad každý ( Mluvím za sebe)
Přiznávám, že já tak 1x do měsíce, abych se nějak hodila do pohody a přežívala každodenní realitu.
Ale vážně bez čeho bych nemohla být jsou cigarety, kafe ani tak ne, kafe si dám 3x do týdně a v pohodě.
( Nepočítám rodinu, rodina je jasná).
Alkohol a já? Nevyhledávám ho nějak extra jak dnešní generace, ale určitě 1x do 2 týdnů si 2dc vína dám, nebo když mám na něj chuť, nejsem líná si koupit láhev, ale určitě ne na ex ale například na pár hezkých večerů.

Máte vy nějakou závislost?

 


Vládce snů

5. března 2017 v 9:55
Ahoj, ano vím, že téma týdne jsem už psala, ale nikde není napsáno, že téma týdne se nedá psát vícekrát.
Vládce snů.
Může Vám to připadat jak název z filmu Noční můra v Elm Street, ale o Freddym psát nebudu ( Aspoň zatím)
Komu by se nelíbilo, kdyby si své sny mohl ovládat na 100% to snad každému, bohužel já to zatím neumím.
Ale říká se, že na co člověk myslí celý den nebo aspoň před usnutím tak se mu bude zdát.
  • já mám 2 druhy snů.
  • Buď ty u kterých se probudím a jsem vyděšena.
  • Nebo ty u kterých se probudím a je mi líto, že to byl pouhý sen

1) Nějaká noční můra které mám poslední dobou celkem často i když nevím proč, ale pokaždé mě chce někdo zabít, nebo někdo mě pronásleduje, no...není to moc pěkný.

2) Zdá se mi osobě kterou už vidím jen ve snu a užívám si ten sen do poslední sekundy, protože vím, že v realitě to být nemůže, no..aspoň z jeho strany ne.


Někdy si přeji, aby sen byl realitou.
A každodenní reality jen noční můrou




Škola zákaz myšlenek a názorů?

4. března 2017 v 13:06
Je to strašný, poslední dobou, nebo spíš posledních x let se ve škole nemůže říct vlastní názor aniž by byl žák 'odsouzen k tomu, že je drzý'



Profesoři / kantoři si myslí, že když jsme 'jenom'' studentni, že nemůžeme projevit vlastní názor i když žijeme ve svobodné zemi tak se to prostě neakceptuje.
Příjde mi to to vůči nám dost nefér.
Popravdě, já jsem velmi upřímný člověk, takže cokoliv co se mi nelíbí řeknu na plnou pusu i když to někdy může znít velmi arogantně a drze, ale proč mám být ta ovečka která udělá všechno jen kvůli tomu, aby dostala odměnu?




Neuznávám to, že když je někdo starší tak má pravdu a jen jeho názor je ten 'dobrý'
Dostáváme poznámky za náš názor? Příjde jím to normální? Hodnotit negativně člověka za jeho myšlenku..




Nápady na články?

4. března 2017 v 12:09
Nevím proč, ale nedokážu vymyslet ani jeden článek aby měl hlavu a patu.
A proto Vás prosím.
Jestli někdo z Vás navtěvuje aspoň 1x za rok můj blog.
O čem chcete číst? Může to být jakékoliv téma, budu velmi ráda za nápady :)

Jen před usínáním jsme opět spolu

4. března 2017 v 11:52 |  Téma týdne
Asi to tak má každý.
Než jde spát, lehne si do postele a přemýšlí nad věcmi které jsou nereálné.
Například to, že ležíte vedle osoby kterou bezmezně milujete...(Nemyslím Dicapria Smějící se )
Ležíte a představujete si to, že je vedle Vás a obejme a řekne : Miluji Tě, dobrou noc.
Podstatě já to takhle mám celkem dost často.
Ano v hlavě se mi otevře najednou složka s názvem: Vzpomínky.
A místo klidného usínání mám slzy v očích a obejmu méďu a přeji si aby místo méďi to byl on.
Ale i když si to nechci přiznávat tak vím, že už to takhle prostě nebude, abych byla vedle osoby pro kterou bych udělala cokoliv na světě, už je to dávno...ale bolí to stejně.
On je očividně štastně zadaný a musím to respektovat ( I když nerada, ale musím)
Ah, naštěstí máme sny
Tam s ním můžu být..

Sex s ex

14. února 2017 v 20:13
Co říkáte na sex s ex?
Co si o tom myslíte?
Popravdě řeknu to asi tak, nebo se podělím spíše o svůj názor.
Jasný..je paráda si užít s někým koho milujete, ale to neznamená, že nemůžete spát s někým s kým už víte co udělat co se bude Vám oboum líbit.
Poslední dobou to mám tak, že se svým ex přítelem spíme a zkoušíme do toho netahat city ( No, moc nám to oboum nejde, ale ani jeden to neuznáme a říkáme si, že to je prostě čistě z friend love)
Nevím proč, třeba to máte z Vás někdo taky, že prostě sex s ex je daleko lepší, než když byl vztah.
Oba si to naprosto užíváte a neberete ohledy na to ať si v průběhu řeknete jak se strašně moc milujete ( Myslím to obrazně)
Je v tom takový ten mmm..adrenalín?
Neříkám, že je špatné když je vztah a po sxu si řeknete Miluji Tě.
Ale taky není špatné si po tom říct, jdeme na cígo a pak pokračování? Okay kámo, beru.
Sex s ex je vlastně celkem zvláštní, oba víte, že do toho city prostě netahat, ale když pak ležíte vedle sebe třeba v objetí, jako kdyby slyšíte v duchu slyšíte jak ten druhý 'vysílá' Miluji Tě.

Jaký máte názor na sex s ex? Podělte se.


Už by to byl rok.

15. ledna 2017 v 7:47
Zda-li je tady někdo, kdo můj blog sleduje ( i když nevím)
Tak podstatě ví, že tento blog je vlastně mířený na jednu konkrétni osobu, říkejme mu třeba 'zloděj mého srdce'
Vážně jsem se modlila, aby leden tento rok nebyl, abych si neuvědomovala to, že před rokem jsem například dneska s ním byla a užívala jsem si s ním každou minutu.
11.1.2017 to byl rok, co bych byla se 'zlodějem mého srdce'
Říká se, že první láska je los, který nevyhrává, ale jeho číslo si pamatuješ navždy.
Po rozchodě jsem si říkala, uff..tak je to za mnou, no..za chvíli budu fajn.
Po týdnu jsem to ještě tak brala, když mi napsal, že mu chybím tak jsem arogantně odpověděla : Jo? A čím jsem si to zasloužila.
Ale týden šel po týdnu a po měsíci to už začalo, zprávy typu : Můžeme se vidět? Strašně mi chybíš, vrať se mi.
Jasný, on jako tvrdohlavý člověk mi řek, že není pes kterého můžu zavolat na zpátek.
Dobře, budu v pohodě říkala jsem si, přebolí to, jen to chce čas.
Ale trápit se rok?! rok čekat na někoho pro koho už jsem vzduch?
Podstatě je teď nejhorší ta dálka, v lednu minulý rok jsem žila ještě v Pardubicích a on kousek od pce.
Ale teď? Bydlím v Plzni, takže pravděpodobnost, že se v Plzni potkáme je 0,000%
Popravdě, nedělalo by mi problém sednout na vlak ve 2 hodiny ráno a jet za ním, kdyby mi napsal, že mu chybím, ale vím, že to neudělá..
Víte co je nejhorší? Že můj spolužák, říkejme mu třeba 'green' vypadá přesně jako on.
Styl oblékání, vzhled, chování..
Vážně to je mučení se podstatě na něj koukat a vidět "zloděje mého srdce"
Když si vezmu, že před rokem zamilovaný pár..a teď? Nedokáže mi odpovědět ani na sms, na zprávu na facebooku nic..
Popravdě, dala bych cokoliv za to, abych ho měla na zpátek.

Síla vůle přežit na světě.

15. ledna 2017 v 7:35 |  Téma týdne
Připadá mi to, že jsem jen postava z filmu který má název: Adéla Hlubiková a její život. Přemýšlím, že ten kdo napsal scénář mého života měl určitě velký smysl pro humor, určitě si řekl : Tak pošleme do života toho kluka jak tam stojí, sice jím to nevydrží, ale aspoň bude 'sranda' uvidíme jak bude reágovat když jí dáme naivní myšlenku, že bude spokojená a všechno se jí bude dařit a pak jí hodíme klacky pod nohy. Řekněme si to otevřeně, svět není pěkný místo, make love make peace.


Když se člověk chová ke všem hezky, dělá pro ně všechno a dokonce by pro ně dýchal, vytvoří si na určitých lidech 'závislost' která není až tak dobrá, člověk by na nikom neměl být závislý, kvůli tomu když ta osoba odejde tak to neneseze zrovna dobře, připadá si jako tělo bez duše, nic ho nebaví, nic mu nechutná, připadá si jako by mu ďábel vrážel kudlu do zad.

Ale naopak, když se člověk chová ke každému s určitým odstupem tak to má svůj určitý PLUS Ptáte se proč? Když ho ta určitě osoba chce složit na kolena, může se podstatě dobře bránit, protože má vytvořenou 'bublinu' která je na takové věci zvyklá, člověk sice bude cítit smutek, lítost nebo takový ten pocit, že se mu udělá od žalůdku zle, srdce se mu najednou rozbušší a má slzy v očích, ale nebere to až tak težce jako člověk, který je na někom fixovaný, ano každý nás je na někom závislý např já. Máma, podstatě vím, že až se odstěhuji tak to zvládat budu, domácnost, chodit do práce a zároveň zvládat studium, abych měla maturitu a mohla si říct, ano..zvládla jsem to.

Je hezký mít kolem sebe lidi o kterých víte, že Vás mají rádi a udělají všechno, aby Vás neviděli na dně.
Ale daleko hezčí pocit je ten, když Vás miluje někdo, pro koho bys klidně schytal kůlku jen kvůli tomu, aby byl on v pořádku.

(- chci se omluvit, zda-li tady budou nějaké pravopisné chyby, protože jsem za 4 dny naspala 18 hod tak jsem kapku vyčerpaná.
- a rovněž se chci omluvit, zda-li tohle nepatří do téma týdne, ale snad to nebude tak zlé )

Další články


Kam dál